Podloubí a nekteré prostory prízemí paláce Malatestu je soucástí Mestského muzea, jeho archeologické sekce. Postupujíce po stoupající rampe, která vede k hlavnímu schodišti, dojdeme nejdríve do mezipatrových prostor, na jejichž zdech je vystavena zajímavá sbírka moderního umení (století XIX. a XX.). V pozadí poloviny schodište vyniká krásný portál se žlábkovitými pilíri, jež patril již zbouranému kostelíku Svaté Marie dei Piatteletti (1480). Na pravé strane pak pricházíme do místnosti, v jejímž stredu vévodí puvodní bronzová socha Fortuny zhotovená Donninim Ambrosi z Urbina v roce 1593 pro kašnu na námestí. Na stenách je vystaveno dvanáct cenných olejových obrázku a krásná série rytin, které dokumentují cinnost velkého fanského scénografa a scénického technika Giacoma Torelliho (1604 až 1678) pro benátská a parížská divadla. Podél sten mužeme videt cetné mincovníky, v níchž jsou shromáždeny cásti významných numismatických sbírek od mincí románských, stredovekých až po moderní, vcetne sbírky fanské ražebny (století XV. až XVIII.), radu nádherných malatestských medailí vytvorených Matteem de Pasti(1446) i medaile Paola Sanquirico, jež jsou vzpomínkou na vykopávky v prístavu Borghese (1613).
	V severovýchodním krídle paláce Malatestu byla v roce 1898 zprístupnena celá rada obrazu z ruzných období od XIV. do XX. století. V tzv. "Krbovém sále" mužeme obdivovat obrazy ze XIV. a XV.století, z níchž stojí za zmínku predevším tabulový obraz "Madona a svatí" prisuzovaný benátskému malíri Michelu Giambonovi a plátno Giovanniho Santi s "Madonou s detátkem na trunu a svatými". Ve "Velkém sále" jsou vystaveny obrazy zhotovené v XVI. a XVII. století pocházející z velké cásti predevším z církevních budov. Mezi nimi stojí za pripomínku "Andel strážný" od Guercina, "Svatý Mikuláš z Bari ve vecné blaženosti" od Mattia Pretiho, zvaného Kalábrijský rytír, a cenné obrazy pocházející z barokního kostela San Pietra in Valle: mezi nimi pak zvlášte vyniká nádherné "Zvestování Panny Marie" od Guida Reniho, "Svatý Petr, jež krísí Tabita" od Mattea Lovese a "Svatý Petr, jež uzdravuje mrzáka" od Simona Cantariniho. V "Sále Morganti" jsou usporádány obrazy XVIII. století, mezi nimi pak i obrazy fanéského malíre Sebastiána Ceccariniho, zatímco v posledním sále nalezneme sbírku keramiky vyrobenou v období mezi XV. a XIX. stoletím.
	Je takto pojmenována po svém zakladateli, opatovi Domenicu Federicim (1633 až 1720), jenž po intezívní diplomatické kariére ve službách dvora ve Vídni, recníka, císarského básníka a bibliofila ji zrídil ve faneském sídle kongregace Filippini. Této kongregaci, jejímž clenem byl od roku 1681, venoval svou knižní sbírku s podmínkou, že bude po jeho smrti zprístupnena publiku nejméne jednu hodinu denne. Tato budova musela být z cásti dostavena a celkove rekonstruována. Jak jsme se již zmínili, byla v minulosti sídlem Filippini, kterí byli po sjednocení Itálie vyhnáni. Když se knihovna stala majetkem mesta a nadále otevrena široké verejnosti, zvýšil se i pocet svazku a stala se jednou z nejvýznamnejších v kraji. Když pokracujeme po elegantním schodišti z osmnáctého století, dojdeme do horního poschodí, do puvodního Globusového sálu, který Federici nechal usporádat v roce 1678 až 1680, a který takto pojmenoval po dvou maketách globu, totiž zemekoule a globusu nebeského, vyhotovených v roce 1688 slavným benátským kosmografem P. Vincenzem Coronellim. Podél zdí dodnes mužeme obdivovat krásné regály z orechového dreva zhotovené na objednávku známým bolonským rezbárem Franceskem Grimaldi. Tyto regály obsahují ješte svazky patrící opatu Federici, všechna s vzácnými vazbami francouzského typu. V sále nalezneme i cennou námorní mapu nakreslenou slavným janovským kartografem Viscontem Maggiolo v roce 1504. Tato mapa znázornuje všechna známá teritoria dosud prozkoumaná od Antil po brazilské pobreží, od pobreží Afriky až po indický poloostrov. Na stenách dvora, átria a podél schodište mužeme videt ve zdivu cetná znamení, architrávy, podstavce ci do kamene vytesané erby pocházející z nejbohatších patricijských domu Fana. Knihovna se dnes pyšní více jak dvema sty tisíci tisku a rytin, z nichž mnohé jsou opravdu historicky cenné: napr. Inkunáboly, nekolik tisíc tisku z patnáctého století, nekolik sonciniánských vydání, atlasy a vzácné svazky ze XVII. a XVIII. století, nekteré i v cizích vydáních. Významnou složku tvorí i sbírka rukopisu obsahující i nekolik kodexu z XV. století, z nichž jeden je zdoben miniaturami, nehlede na mnoho del z následujících století. Dopisy a autografy významných osobností, od Leopardiho po Pellica, od Vergy po Capuana, od Garibaldiho po D´Annunzia e Eleonoru Duse. Nehlede na stovky divadelních her a hudebních skladeb. Nesmíme zapomenout ani na bohatou sbírku kreseb a rytin, fototéku, cítárnu casopisu a periodik a archív faneského divadla.