Mestské trasy
Barokní Fano 1- Kaple Nolfi



 

Nádherná kaple Nolfi získala své jméno od fanských šlechticu Guida a Cesara Nolfiových, kterí ji nechali po r.1604 zcela prestavet. K práci povolali cetné umelce, mezi nimi i architekta Girolama Rainaldiho; od nej pochází bohatá plastická dekorace klenby a bocních sten (zhotovená modelárem - štukatérem Pietrem Solarim). Krásné fresky z let 1618-1619 ve ctverhranných rámech sten pochází od Domenica Zampieriho (zv. Domenichino) a predstavují 16 epizod ze života Panny Marie. Dílo Andrei Lilliho z Ancony, velké plátno zobrazující Ráj a Assuntu (kolem r. 1606), se nachází na zdi za oltárem. Busty obou Nolfiu, od sochare Francesca Caporaleho (po r. 1612), jsou umístené na príslušných pohrebních náhrobcích. Dalším duležitým malírským dílem je krásné plátno Panny Marie v glorii a Sv. biskupu a patronu Orsa a Eusebia od Ludovica Carracciho (r. 1613) na oltári v kapli napravo od presbytáre. Po stranách jsou vypodobnení Sv. Antonín Abate a Sv. František, díla Bartolomea Giangioliniho, Carracciho žáka.
Mestské trasy
Barokní Fano 2- Fontána della Fortuna



 

Námestí XX. Settembre bylo antickou „platea magna" pozdního stredoveku, na kterém stál Palazzo del Podestà (Palác purkmistra), za jehož impozantním prucelím se v soucasné dobe nachází divadlo "Teatro della Fortuna". Torre Civica, Radnicní vež, byla po válce zrekonstruována. Námestí plnilo odjakživa shromaždovací úlohu pri slavnostních obradech a také pri porádání trhu. O tom svedcí
cetná obchodní cinnost nahrazující krámky antických drobných obchodníku. Na západní strane, pri tríde Corso Matteotti, se nachází Fontana della Fortuna (Fontána Štesteny) se širokou nádrží smíšených linek z barevných mramoru, která byla zcela obmenena (vcetne centrální mísy a lvu) v letech 1697-1699 Benátcanem Ludovicem Torresinim. Puvabná bronzová socha bohyne Štesteny je presnou kopií originálu (uloženého v Mestském muzeu) vymodelovaného a vylitého r. 1593 Donninem Ambrosim z Urbina na ozdobu puvodní osmihranné nádrže staré fontány z r. 1576. Je považována za symbol mesta a svou manýristickou elegancí obráží vzory vlámského sochare Jeana Boulogne, v Itálii zv. Giambologna.

Mestské trasy
Barokní Fano 3- Palác Montevecchio



 
Díky svým rozmerum a impozantnosti je hlavním patricijským palácem Fana. Do první poloviny 20. stol. patril hrabecí rodine Montevecchio, která r. 1740 zacala s jeho výstavbou. Nedokoncené východní krídlo bylo renovováno s pochybným výsledkem. Projekt byl prisouzen Luigimu Vanvitellimu, nenašly se však o tom žádné dukazy. Ze stavební fáze existují doklady o úcasti bolonského Alfonse Torreggianiho a Arcangela Viciho z Marek, což je stylisticky patrné z prevládající pusobivé scénografické tendence, do kamene prevedené bibienské fantazie. Torreggiani vyrešil predevším centrální cást prucelí s velkým barokním kamenným portálem s robustními lehce šikmými tuskánskými sloupy, které nesou krásné obloukové zábradlí balkónu, v nemž se spojuje vzestupný motiv dosahující z velkého prostredního okna krakorce rafinovaného balkónku uprostred horního patra. Zmínku si zaslouží také velké sloupové atrium s perspektivou na velkou nástennou fontánu se sochou Neptuna v elegantním eliptickém výklenku, který doplnuje a uzavírá strohý centrální dvur. Nejkrásnejší je prostor s velkolepým schodištem: první cást se širokými stupni, ustupující perspektivou, nikami, sloupy a pilíri, a druhá cást, otevrená a rozšírená do prosvetlené místnosti s klenbou, je obohacená stoupající radou osmi mramorových soch, které prerušují a krášlí elegantní kamenné sloupkové zábradlí. Bývalý prostorný salón s obvodovým balkónem kdysi vítal okouzlené hosty a tvoril predsín cetným sálum a salónkum šlechtického podlaží. Tento salón je dnes zcela k nepoznání, protože byl rozdelen na více místností pro danovou kancelár. V lepším stavu nejsou ani ostatní místnosti obrácené do zahrady na Piazzale Leopardi. Lépe zachovalé jsou pokoje v západní cásti, kde mají nekteré sály malované klenby groteskovou malbou.
Mestské trasy
Barokní Fano 4- Kostel San Pietro in Valle


Díky svým rozmerum a impozantnosti je hlavním patricijským palácem Fana. Do první poloviny 20. stol. patril hrabecí rodine Montevecchio, která r. 1740 zacala s jeho výstavbou. Nedokoncené východní krídlo bylo renovováno s pochybným výsledkem. Projekt byl prisouzen Luigimu Vanvitellimu, nenašly se však o tom žádné dukazy. Ze stavební fáze existují doklady o úcasti bolonského Alfonse Torreggianiho a Arcangela Viciho z Marek, což je stylisticky patrné z prevládající pusobivé scénografické tendence, do kamene prevedené bibienské fantazie. Torreggiani vyrešil predevším centrální cást prucelí s velkým barokním kamenným portálem s robustními lehce šikmými tuskánskými sloupy, které nesou krásné obloukové zábradlí balkónu, v nemž se spojuje vzestupný motiv dosahující z velkého prostredního okna krakorce rafinovaného balkónku uprostred horního patra. Zmínku si zaslouží také velké sloupové atrium s perspektivou na velkou nástennou fontánu se sochou Neptuna v elegantním eliptickém výklenku, který doplnuje a uzavírá strohý centrální dvur. Nejkrásnejší je prostor s velkolepým schodištem: první cást se širokými stupni, ustupující perspektivou, nikami, sloupy a pilíri, a druhá cást, otevrená a rozšírená do prosvetlené místnosti s klenbou, je obohacená stoupající radou osmi mramorových soch, které prerušují a krášlí elegantní kamenné sloupkové zábradlí. Bývalý prostorný salón s obvodovým balkónem kdysi vítal okouzlené hosty a tvoril predsín cetným sálum a salónkum šlechtického podlaží. Tento salón je dnes zcela k nepoznání, protože byl rozdelen na více místností pro danovou kancelár. V lepším stavu nejsou ani ostatní místnosti obrácené do zahrady na Piazzale Leopardi. Lépe zachovalé jsou pokoje v západní cásti, kde mají nekteré sály malované klenby groteskovou malbou.