Mestské trasy: 3 - Renesancní Fano

Výstavba kostela (dnes sekularizovaná) byla zahájena v roce 1494 a po deseti letech bylo toto dílo ukonceno puvodním cechem z Coma. Nádherný svícnový portál, vytesán Bernardinem di Pietro da Corona, je z pozdejší doby, nejspíš byl realizován v letech 1511 - 1512. Dva medailony na rubu klenby znázornují císare Maximiliána I. Habsburského a papeže Juliuse II: programovaný stisk ruky mezi politickou a duchovní mocí pod váhou božské spravedlnosti, chránený mecem archandela Michala a z prava požehnaný Pánem Bohem, mezi Pannou Marii v oddaném rozjímání a zvestování archandela Gabriela. Upozornujeme na kamenný blok, na kterém je vytesána podoba Svatého Michala a vlevo je témer neviditelný rímský nápis venovaný prokurátorovi Sextusovi Truttediusovi Clemensovi: zrejme pochází z antického rímského památníku, podobnému písmu AVGVSTO, který je na boku portálu. Na opacné strane je již vzpomínaná reprodukce plastického reliéfu Augustovy brány: významné svedectví humanistického románského kultu, chtená Kongregací Svatého Michala. Je treba zduraznit, že dnešní fasáda kostela je výplodem opetného sestavení z let 1936-37. Pred tímto datem se budova vysouvala tak dalece, že zprava zakrývala menší klenbu augustovy brány. O dvacet let dríve než byl postaven kostel, byla postavena škola neboli Kongregace Svatého Michala, která mela poskytnout nalezeným detem prístreší. Stavba byla zapocata v roce 1469 a ukoncena okolo roku 1490. Renesancní sloupová chodba, vcetne oblouku, který charakterizuje vstup, je dokumentován v letech 1475, kdy byla podána žádost a udeleno oprávnení k použití kamenu rímského atika, který byl stržen pri obléhání v roce 1463, ale soucasné kamenné sloupoví, které podpírá oblouky nižšího patra, se zdají být výplodem pozdejší rekonstrukce, dílem kameníka jménem Giovanni Bosso, který v roce 1543 dodal i osm sloupoví jónského charakteru do malé vnitrní krížové chodby. K puvodní konstrukci by mohlo patrit polygonové sloupoví chodby horního patra, jako opora charakteristického krytí architrávu s drevenými konzolami po toskánském a benátském zpusobu. Stejné sloupoví vnitrní krížové chodby je však moderní napodobenina architekta Alberta Calzy Biniho, když v letech 1925-26 dostal za úkol obnovit starobylou budovu: což ucinil s velkým citem, ale i extrémní svobodou, jelikož mel znovuzískat sídlo pro bývalou Kongregaci Charity. Dnes se opet studuje jak znovu získat puvodní budovu (vcetne kostela) pro mestské antikvárství a další muzejní sbírky, jak vrátit tradicní funkci prostoru pro kulturní cinnosti, jako je krásný sál Svatého Michala, rekonstruován v XVIII. století.

Dal jej stavet od základu šlechtic Francesco Martinozzi v roce 1564, v roce, kdy mu bylo povoleno zborit starý kostel San Maurizio (Svatého Morice) a využít tento prostor. Po zboreném kostelu zustávají dodnes zrejmé stopy na vnejší stene, jež tvorí severní bok paláce podél ulice Arco d´Augusto. Tady nebyla stavba ex novo postavena, ale byly využity cásti již existujícího zdiva, ucpány otvory (mezi nimi jedno malé okénko a jeden úzký otvor s ostrým obloukem podobný tzv. "dverím mrtvého") a zachován vsazený zajímavý romantický kamenný kríž. Kousek dál ohranicujíce zadní severovýchodní okraj prežívá dolní cást (ta horní je pouze soucasnou dodelávkou) starobylé stredoveké obytné veže. Trochu zjednodušená domnenka, jež není nikterak dokumentovatelná, prisuzuje nákres nádherné fasády Jacopovi Sansovino: tato fasáda však mohla být odhalena v celé své prísné monumentální kráse až po zprístupnení piazzale degli Avveduti (námestí Obezretných). Po stranách mužeme videt dva mohutné svislé bosované krajové pásy, jež jsou v polovine spojeny zretelným predelem v poschodí, který vodorovne oddeluje dolní cást od horní. Tato horní cást je pak zakoncena vypracovanou rímsou se zdvojenou konzolou. Dominantní nádherný vstupní portál uprostred dolní cásti je typický svým jedinecným renesancním rysem, totiž rámcováním ve tvaru diamantových špic a úzkými žlábkovitými pilíri. Vše je provedeno v pískovci, jakož i ostatní symetricky rozložené ozdobné cásti: od rámu devíti velkých oken s trojhranými klenutými tympanony po pet podstrešních oken s charakteristickým otevíráním. Pres holý vstupní prujezd s valenou klenbou se dostaneme do sloupové vstupní cásti dvoru se dvema pilíri ve tvaru kríže, jež podpírají tríobloukové krížové arkády. Vše ostaní však muselo být bohužel nove dostaveno vzhledem ke znacným škodám zpusobeným bombardováním komplexu v roce 1944. Z vnitrních prostoru jenom kousek prední cásti si zachoval puvodní baldachýnovou nebo krížovou klenbu a krásné kamenné podstavce pro postele. Dobre však zustaly zachovány podzemní místnosti, od nedávna sloužící pro kulturní cinnost, typické svými mohutnými cihlovými klenbami a s oddeleným prístupem z ulice Arco d´Augusto. Zápis umístený na fasáde pripomíná, že jednou ze šlechtické rodiny Martinozzi byla i ona Laura - dcera knížete Girolama a Margherity Mazzarino, sestry slavného kardinála, jež si vzala za muže v roce 1655 vévodu Alfonsa d´Este a porodila Beatrici, budoucí manželku anglického krále Jakuba II. Stuarta.

Když se dostaneme na cestu, jež vede po stejné trase starých hradebích zdí rodu Malatesta, mužeme zahnout doprava a objevíme se na velkém námestí již neexistující Porty Mariny (Námorní brány). Ješte malý kousek pak zacíná srázový úsek biskupských hradeb, který pak sestupuje podél ulice Cavallotti a navazuje na mohutnou baštu Bastione del Sangallo, velké rohové opevnení, jež bylo takto pojmenováno po svém tvurci Antoniovi da Sangallo, který ho v roce 1532 vyprojektoval, aby chránil pobreží i mesto pred obávanými nájezdy saracénských korzáru, a které pak dokoncil Luca da Sangallo v roce 1552. Velký papežský erb umístený na vrcholku ostruhovité ozdoby je poctou Papeže Giulia III., zatímco nápis pripomíná jubilejní rok 1550.

Klášterní celek, jež je nepodložene prisuzován Jacopovi Sansovino, byl postaven v polovine XVI.století. Byl venován patronovi mesta a kostel byl vysvecen roku 1558. Vnejší cást, která nebyla nikdy dokoncena, je obohacena portálem Michelangelovi školy vytvoreným benátským kameníkem Jacopem Bambagiani. Vnitrek skládající se ze trí chrámových lodí je vyzdoben obrazy Alessandra Tiarini, Carla Bonone, Giambattisty Ragazzini, Claudia Ridolfi, Cavaliera d´Arpino, Gian Giacoma Pandolfi a Bartolomea Giandolini. Kaple na pravé strane od chrámového presbytáre, kde jsou po staletí uloženy kosti Svatého ve starém pozdne románském sarkofágu, je zdobena freskami Antonia Viviani, v kupolce predkaple pak další freska Sebastiana Ceccarini. Giovanni Battista Ragazzini vytvoril v roce 1556 fresky kupole a apsidální nádoby. K levé strane kostela je pristaven klášterní dvur se ctyriadvaceti koryntskými sloupy zhotovenými milánským Giovannim Bosso. Roubená studne uprostred je dílem Benátcana Jacopa Bambagiani.

Získán v roce 1519 Observantními Františkány, kterí se sem prestehovali ze starobylého mimomestského kláštera San Lazzara, starý kostel S. Salvátora byl znovu vysvecen a pojmenován S. Maria Nuova. Svícnový portál pocházející ze staré budovy je dílem Bernardina di Pietro da Carona. Podloubí se tremi arkádami bylo pravdepodobne realizováno kameníkem Giovannim Bosso. Uvnitr kostela s jednou chrámovou lodí pozdne barokního stylu byly zachovány vzácné obrazy: "Navštívení Panny Marie" od Givanniho Santiho, "Zvestování Panny Marie" a "Madona s detátkem a svatými" od Pietra Perugino. Oltární stupen s "Historií Panny Marie" tohoto posledního oltárního obrazu je nekterými badateli prisuzována mladému Raffaellovi Sanziovi. Krome jiného však mužeme i obdivovat cenný drevený vyrezávaný kur s jeho intarziemi, jež byl zhotoven koncem XV.století.